pondělí 4. června 2012

Upovídaná: Z Merklína na Plešivec


V sobotu 26.května v  Merklíně:
„To je vedro, co!?“
„…mi povídej!“
„Proč tu seš?“
„Běží se tu závod.“
„To vidím. Máte na sobě všichni čísla a tak…. Ty poběžíš taky?“
„Zkusím to.“
„To nezní moc přesvědčivě. Seš na to připravenej?“
„Ani ne…“
„Tys přijel na závod nepřipravenej?“
„V poslední době se mi to stává pořád častěji.“
„Aha…takže předpokládám, že se aspoň hodně pohybuješ v kopcích? Víš to, že tenhle závod končí o skoro 480 výškových metrů výš – na Plešivci?“
„Vím to, ale kopce taky nemám zrovna naběhaný. Nejdelší tréninky obracím zrovna pod prvním solidním kopcem, který na trase mám.“
„Ty seš vážně cvok.“
„Já vím.“

-----

„Tak co? Jak se běží?“
„Zatím nevím, teď jsme začali.“
„Ten sprosťák v tom autě kousek za startem byl hustej, co!?“
„To jo, ale docela vyjádřil můj pocit hned z téhle úvodní sjezdovky. Nebo asi bych měl říct spíš tréninkový louky.“
„Teď už se to trochu narovnalo.“
„No je to lepší, ale stejně se necítím dobře. Nejspíš jsem to zase přepálil.“
„Jak je to možný? Jak můžeš přepálit? Když nemám natrénováno, tak se v úvodu trochu držím na uzdě, ne!?“
„Ty možná. Já jsem ale za ta léta zvyklej běhat s určitými běžci, a když mi utíkají, tak se snažím podvědomě držet jich a nedržím na uzdě sebe.“
„Tak to mi hlava nebere…. Hele! Cedulka jeden kilometr…“
„Hmm. 6:55, na to, že jsem už takhle hotovej, nic moc.“
„A co bys chtěl? Sám ses přiznal, že nejsi připravenej.“
„….“
„Hele člověče. Taková krásná krajina okolo, to si stejně musíš užívat, ne?“
„Ani moc ne. Jsem rád, že motám nohama. Asi začnu brzy chodit.“
„Tak to nebude taková hrůza, ne?“
„Asi máš pravdu. Nebude. Stejně jsem už od začátku plánoval, že spíš za celý závod přejdu párkrát do běhu, než naopak.“
„No vidíš. A přitom pořád běžíš.“
„Tak během bych to zrovna nenazýval, ale je pravda, že chůze to zatím není. Ale ona ta chůze přijde.“
„A jak ti to v tom družném hovoru pěkně utíká. Už se blížíme ke druhému kilometru.“
„Ty bláho, 8:03. A to jsem si myslel, že bych těch 6,5 kilometrů mohl zvládnout pod tři čtvrtě hodiny.“
„Tak to bude za padesát, no!“
„….“
„Ale fakt je tady krásně.“
„Vážně?“
„No vždyť se podívej. Lesy střídají louky, louky zase zpátky lesy.  Sluníčko svítí a vzduch tak podivně horsky voní.“
„Na to já vážně nemám čas.  Nemůžu koukat okolo sebe, musím sledovat značení, abych nezabloudil. A analyzovat vůně teď taky nemůžu. Vzduch musí dovnitř, ven, dovnitř, ven, dovnitř…a to co nejrychleji.“
„Koukej, už budeš na třetím kiláku.“
„Teprve! Ty vole! 8:33! Já budu rád, když to doběhnu pod hodinu.“
„To nebude tak horký.“
„Ale bude. Nebo spíš už je. Trochu se rozeběhnu už jen po rovině nebo z kopečka. Do kopce se nechám vynést setrvačností, kam jen to až jde, a pak mi všichni okolo zase začnou utíkat.“
„Nemoh‘ si přece čekat žádný zázraky.“
„To ne. Ale takovouhle hrůzu!?“
„Táák připrav si hodinky. Blížíme se k cedulce 4. km…. Tak co?“
„8:18. Tak pod hodinu to asi dám.“
„No vidíš.“ :D
„To není k smíchu ten můj výkon. Spíš k pláči.“
„Já bych řek‘, že to nejhorší už máš za sebou. Podle mě už jste to nejhorší vyběhli.“
„Sice se trať teď narovnala, ale nejásal bych předčasně.“
„Náhodou. Ses docela rozeběh‘.“
„Díky za útěchu.“
„Koukej, blížíme se k další ceduli. Pátej kilometr.“
„Hmm… 6:25. To jsme snad běželi z kopce.“
„Já ti říkal, že to bude dobrý.“
„A stejně bych nejásal. Koukni vlevo. Někde tam nahoře za těma skálama bude cíl.“
„Asi jó, ale to už není nic hroznýho.“
„…. Prý, není nic hroznýho. Stačilo jednou zahnout vlevo a koukej, co je před náma, další prašivá sjezdovka. Další velkolepej pochoďák.“
„Vždyť seš hned nahoře. A každou chvíli tu musí bejt cíl.“
„Před pár minutama bylo pozdě.“
„Hele koukej, Plešivec se blíží. A ten maník támhle, něco řve.“
„Nerozumím mu.“
„Prej, že už jenom 200 metrů.“
„To se mi nějak nezdá.“
„Ty seš strašně nedůvěřivej.“
„A mám bejt proč. Koukej na hodinky. Už běžíme 40 vteřin a cíl v nedohlednu.“
„Hele další něco křičí…Že prej už jen 150 metrů.“
„No tak to tady mají fakt nejdelší padesátimetrovou rovinku na světě.“
„Ale tamhle už je vážně brána…a seš v cíli.“
„Jo. Úplně hotovej. 6500 metrů za 48:10.“

Netuším, kde je ten ukecanej, co byl celou dobu se mnou.

1 komentář: