čtvrtek 9. června 2011

Chlum 3x jinak aneb Potrénovat na Run-Up

První ročník této akce se mi zdál ideální přípravou na Run-Up konaný 24.června v Plzni. V tréninku se k běhání kopců a schodů nutím jen velmi ztěžka a schody navíc není kde trénovat. Když jsem to zkusil v našem sedmipatrovém paneláku, hned po prvním výběhu už někdo za dveřmi vztekle hučel a klel, kdo že to po chodbě tak dupe. A to bych potřeboval nahoru vyběhnou alespoň třikrát, raději však čtyřikrát. Táta mi na to řekl, že mám běhat po špičkách. Ale vždyť jóó....já umím dupat i po špičkách.
Proto jsem první ročník běžecké trojkombinace "Chlum 3x jinak" přivítal s otevřenou náru.....no, nebudu to přehánět. Prostě přivítal. Sice není stále ještě jasné, jestli se na Run-Upu ukážu. Momentálně totiž v odpoledních hodinách navštěvuju rekvalifikační kurz, který končí závěrečnou zkouškou právě 24.června. Náš lektor však tvrdí, že by to neměl být problém stihnout, takže stále doufám a připravuju se.

Vzhledem k tomu, že Chlum 3x jinak byl letos prvním ročníkem, trochu jsem tápal u místa prezentace. Všude mrtvo a prezentaci bylo celkem obtížné najít. Nicméně menší počet účastníku skýtá i nějaké ty výhody. Třeba to, že budu celkem vysoko ve výsledkové listině. :)

Start prvního závodu, kterým je klasický běh do vrchu na trati dlouhé 1,75 km s převýšením 111 metrů, nacházím snadno. Nedávno jsem tady byl na Skrýších, takže to mám trochu naběhaný. Je nás tu opravdu poskrovnu, takže si kladu za cíl nebýt poslední. Po startovním výstřelu zasviští pneumatiky doprovodného auta. Připadám si jak na Tour de France, etapový závod se vším všudy. :)

Celá první etapa závodu vede po asfaltu, na to jsem tedy nezvolil dobré boty. Krosovky jsou zbytečně těžké, ale nezbývá mi nic jiného, než je vytáhnou na Chlum, protože silničky jsou v autě a to je tam na kopci. Nicméně, co je to táhnout na botách několik desítek gramů navíc, když s sebou permanentně nosím okolo pasu minimálně dva páry zbytečných kilogramů.

Na začátku se držím kluků z Witte Bike Teamu Nejdek, ale nejde to moc dlouho. Stoupání je v úvodů sice mírné, ale já už mám takhle na začátku pocit, že je to až až. Nechám je tedy běžet a ocitám se v jakémsi vakuu. Nicméně po chvíli trasa zahne doleva a serpentinami se zakousne do kopce ve snaze překonat největší kvantum vrstevnic. Mám pocit, že tady si stejně každý běží za své.

Motám se tedy po tom asfaltovém hádku pomalu nahoru a nejspíš začínám ztrácet na tempu, protože zezadu jdou přede mě dva běžci. Nicméně nemám na to se jich chytit (jak říkám, každý za své) a navíc je potřeba ještě šetřit síly na závěr. Nějaká ta minutka to ještě k cíli bude.

Jaké je mé překvapení, když se za jednou ze zatáček vyloupne cílová rovinka. Už? Tak brzy? Pořádně to nakopnu a nakonec ty, kteří mě předběhli, dobíhám a finišuju v čele čtyřčlenné skupinky. Hned mě ale začne hryzat svědomí - nepřehnal jsem to? -  protože nebude trvat dlouho a přesouváme se ke startu druhé etapy.

Chlum1

Snažím se zahnat toho hlodavce v mém  svědomí mým vysokým startovním číslem, které jsem dostal za pozdní příchod k prezentaci a které mi teď umožní mít téměř nejdelší pauzu mezi prvním a druhým dílem závodu. Sotva však sejdeme dolů ke startu 450 metrů dlouhého běhu s převýšením 59 metrů a čekáme na své starty (startuje se intervalově s třicetivteřinovými odstupy) začínají mi nohy kamenět. Možná že ta dlouhá pauza zas takové terno nebude.

Vůbec se na tenhle běh netěším. Není to ani dlouhé, ale ani krátké. Bude to nejspíš hlavně o síle, která mi schází a navíc, cestou dolů jsem si, bohužel, měl příležitost prohlédnout trať. Do závodu vyrážím předposlední a je mi jasné, že chlapík za mnou mě zaručeně doběhne. Celou trať běžím s myšlenkou, kterou mi kdosi nasadil do hlavy. A to, že nejhorší je konec. Podvědomě se tedy šetřím a když se pak konec překvapivě narovná, už nestihnu adekvátně zareagovat a jen se za běžce, který mě předběhl o třicet vteřin zlehka zavěsím. Kdyby mi došlo, že je to na konci placka, předběhnout bych se nenechal.

Chlum2

Stojím v předklonu, opřený rukama o stehna, funím jak sentinel, v hlavě mám nejspíš nějaké kovářské nebo bednářské sympozium. Stejně jako se marně snažím popadnout dech, tak i marně vymýšlím, jak dostanu svých dvaaosmdesát kilo po 121 schodech nahoru na rozhlednu, což je třetí a závěrečná etapa této Tour de Chlum.

Nejraději bych si vyměnil boty. Teď už by se hodil každý gram, který můžu ušetřit. Jenže silniční boty jsou stále v autě a auto je sice tady na kopci, ovšem zamčené. Chlum3Klíč má Dáša a ta se vypravila s Matoušem do lesa na lov klíšťat, takže si musím vystačit s těžkými (snad ocelovými) krosovkami.

Na věž vyběhne v patnáctisekundových intervalech nejprve první polovina závodníků a tři minuty nato už se jdeme v dlouhé pravotočivé spirále proběhnout i my. Nervózní můžu být jen chvíli. Pak zazní startovní pokyn a vybíhám. Beru schody po dvou, ovšem občas mám pocit, že by se dal vynechat ještě jeden. Jakmile se ovšem pokusím brát schody po třech následuje pravidelně škobrtnutí. Zábradlí je na levě stěně, což se mi vzhledem k pravotočivým zatáčkám absolutně nehodí, takže přidržování je opravdu jen symbolické. Po dvaceti čtyřech sekundách mě věž vyplivne na ochoz, div, že nepřepadnu přes kamenné zábradlí.

Když se vydýchám a zmizí mi mžitky před očima, můžu se pokochat nádherným výhledem na Plzeň a její okolí. Počkáme na vyhlášení a z výsledků se dovídám potěšující zprávu. Konečně jsem se zase protlačil na bednu. Pravda jen v dílčím závodě, ale to nám hobíkům radost zkazit nemůže. :) Dokonce jsem za to obdržel i bonifikační vteřiny - jako na správné Tour. Na třetí místo jsem se dostal v závěrečném výběhu schodů na rozhlednu. Říkám to pořád, stále ještě jsem spíše sprinter. :)


koyama

7 komentářů:

  1. Ahoj, jako sprinter máš na Run-up hodně velké šance. Hlavně si zjisti, kolik to je pater a jak je označený předposlední a poslední (kvůli finiši) a od začátku běž po dvou schodech. Nezkoušej jich víc, od půlky půjdeš stejně jen na vůli. Závody to jsou vražedný, ať ti Dáša zabalí s sebou rezervní plíce, v cíli je fakt budeš potřebovat!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Evžen: Pokud se do Plzně dostanu, udělám maximum. :) Ale v Plzni to bude spíše mílařský závod. 500 metrů venku a pak přes 360 schodů.

    OdpovědětVymazat
  3. U nás máme Run Up dnes. Jdu to zkusit, ale fakt jen zkusit. Prý budou nějaké dárky či co. :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Advid: Tak doufám, že se pochlubíš. Ale raději ne moc barvitě, abys mě neodradil. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Advid: Tak nevím, jestli je ta změna termínu plzeňského Run-Upu spolu s tvým článkem pro mě tím nejlepším. Mám spoustu času si účast rozmyslet. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, přidej se k nám na Cestu kolem světa na BezvaBĚH.czhttp://www.bezvabeh.cz :-)

    OdpovědětVymazat